Máme děti co nejvíce zaměstnat anebo spíš nedělat nic a nechat je učit se životem?
Možná si kladete otázku, do jaké míry je v této situaci vůbec režim školy nutný držet. Možná propadáte už dávno zoufalství v důsledku všech těch rolí, ve kterých jste se neplánovaně ocitli a nemáte přitom kapacitu dělat cokoliv, co se školy týče. A možná už jste si dávno vytvořili režim, který vám vyhovuje. Obecně platí, že určitá forma režimu je v době krize velmi důležitá pro nás všechny. Jasnější režim například snižuje pocit nejistoty, kterou vzniklá situace a s ní související změny přináší. Každý, kdo má v době krize nějakou roli, se s krizí lépe vyrovná. Pro někoho je to role pracovní, školní anebo třeba dobrovolnická. Pokud to lze, zkuste vstávat v pracovním týdnu přibližně ve stejnou dobu, rozdělte si s dětmi čas na – školu (online výuka/učení)/ práci, „kroužky a sport“ (možná jen indoorový), ale také volný čas či pomoc v domácnosti. Možná, že se tyto časy budou občas prolínat, měnit v průběhu dne v závislosti na okolnostech a vy zjistíte, že místo vaření vlastně děláte chemii. To nevadí, důležité je, že s těmito aktivitami prostě nějak počítáte a zkoušíte je naplánovat spolu s dětmi. Zkuste také spolu s dětmi plánování aktivit pojmout zábavně a pojmenujte je třeba hravou formou. Tato technika dětem i vám může pomoci se na ně těšit a motivačně si je ukotvit. Snáze se vám může například realizovat plán, kde máte aktivitu nazvanou Prozkoumání tvarů Minecraft světa než hodina geometrie. Na konci dne/týdne můžete vyhodnotit, co šlo stihnout, co ne a plány přehodnotit, osvěžit apod. Nezapomínejte přitom na sebe, svůj volný čas také právě aktivity, které přinesl život.
Proč nemůžu za kamarády anebo alespoň za babičkou a dědou?
Možná tuto otázku slyšíte několikrát denně a možná jste si důvody s dětmi vysvětlili a neptají se. To ovšem neznamená, že dětem sociální kontakt nechybí, právě naopak. Pokud to lze, zprostředkujte dětem komunikaci po telefonu či jiných internetových kanálech s jejich vrstevníky, ale i prarodiči (myslete na tento čas v harmonogramu dne). Škola vám v tomto může pomoci právě online setkáními, které mohou být zacíleny někdy i jen na sociální kontakt, sdílení zážitků a podpory jeden druhému. Podpořit děti můžete i tím, že si s nimi vyhradíte čas na povídání či hraní, které dokáže přirozeně pomoci ventilovat pocity a podpořit vztahy.
Máme s dětmi probírat, co se venku děje nebo raději ne?
Možná se to nezdá, ale i ty nejmenší děti vnímají neklid dospělých, které celospolečenská situace přináší. Povídejme si s dětmi o současné situaci, samozřejmě na úrovni jejich věku. Můžeme jim pomoci být aktivní a pomáhat těm, co to potřebují (třeba šitím roušek), můžete společně hledat i pozitiva (konečně můžeme vyklidit garáž či skříň nebo si zahrát monopoly). A můžeme si povídat o tom, co každý z nás potřebuje, aby se cítil dobře.
Jak se doma nezbláznit?
Mysleme na psychohygienu všech členů domácnosti. Pokud to lze, rozdělte si role (například dopoledne tráví s dětmi jeden rodič, odpoledne druhý), vytvořte si možnost alespoň krátký čas strávit v soukromí, stačí i pár minut. Domluvte se na pravidlech společně s dětmi – na dveře například dejte ceduli „nechodit, relaxace“. Myslete také na to, že i vaše hranice pomohou dětem cítit se jistěji – řekněte dětem ráno i vy svůj harmonogram (anebo jej mějte společně zapsaný na viditelném papíře), aby věděly, že v nějakém čase sice pracujete, ale mohou za vámi, v jiném však telefonujete a potřebujete úplný klid.
Zaskočilo vás chování dítěte, se kterým jste se dosud nesetkali? Je mé dítě v pořádku?
Děti ale i dospělí reagují na krizi, změny v režimu a omezení, která situace přináší, různými pocity. U někoho je to úzkost, strach, panika, agrese, ale někdy jenom časté podráždění či nervozita. Děti dost často neumí své pocity popsat a cítí se tak ještě zmateněji než my. Některé mohou křičet, nadávat nebo se stahovat více do sebe. Důležité je, abychom jim dali prostor vyventilovat tyto přirozeně vzniklé emoce – slovně, fyzicky (sportem, procházkou, bušením do polštáře) a pochopením. Namísto „Neboj.“ anebo „Nevztekej se.“ je vhodnější říct „Je v pořádku, že tě to štve.” “I já to tak někdy cítím“..nebo „I dospěláci se teď bojí“. „Taky jsem nic takového nezažil/a, ale spolu to zvládneme.”
Nebojte se požádat o radu psychologa na telefonu
Můžete zavolat svému psychologovi nebo psychologovi na krizovou linku, případně můžete využít i mých konzultací.